Lesík života

Tvé činy vždy následují Tvá přesvědčení. (Vzepřít se obrům)

Kalendář

:)

Má brzká jitra

            Kde je ta doba, kdy jediné, co mě rozzuřilo, bylo odebrání mé panenky? Kdy jedinou starostí se zdál být špatný konec pohádky? Období mého největšího snu: stát se princeznou.

            Rozbitá kolena, kupa zmrzliny, staré oblečení, žádný počítač, tlupa přátel, bitvy s neviditelnými tvory, tvořivost mládí, ohebné tělo, věčná energie… Ach, kde je ta svoboda! Dny strávené ve vůni větru pod ochranářskými nebesy. Na tváři od stálých paprsků vypálené úsměvy, hvězdný svit v očích…

            Čím jsem starší, tím víc si vážím dětství. Závidím dětem, které potkávám, na ulici. Ale čím jsem dospělejší, tím častěji zjišťuji, že jim nemám co závidět. Dnešní děti nevědí, jaké to je najmout si mravenčí vojáky, postavit jim hrad, který budou bránit v období obléhání a pak proti nim poslat útok krále všeho vodstva sestaveného ze dvou kýblů, který jim hrad zaplaví. Jediná dnešní zábava mladistvých závisí na připojení k internetu. Každý den chodím do parku a pokud vidím si venku hrát děti, tak z jediného důvodu: jejich rodiče je vyhnali na procházku.

            Před pár týdny jsem zašla do svých dávných zámků a nenašla žádné stopy po nevítaných návštěvnících. Nikdo si už nechodí stavět skrýše na stromy, nevytváří z kamenů hráze v potoku, aby měl své vlastní koupaliště. Člověk úplně ztratil zájem o přírodu. U mých vrstevníků příroda vyvolávala pocit svobody, volnosti. Mohli jsme předstírat, že jsme zloději a druhá parta lidí, představující policii, nás hledala v mořích luk. V té době by mi nikdo neřekl, že nejsem normální, protože nemám počítač, mobil a kdo ví co všechno. V brzkém jitru svého života jsem byla za hrdinku, která díky svoji fantazii zahrnovala radostí každého, kdo ji potkal.

            Ano, dnešní děti mají věci, které jsme s vrstevníky neměli. Ale my máme něco, co nám může každý závidět. Nejkrásnější dětství, o jakém si můžete nechat leda zdát. Vzpomínky které přivolají slzy radosti v jakýchkoliv životních situacích. Jediné, co mě mrzí, je fakt, že jsme naše nejšťastnější chvíle promrhali snahou patřit k dospělým. Snad příští generace budou znalejší života

                                                           - na rozdíl od těch současných.

Žádné komentáře
 
Když připustíš porážku, pak ji dostaneš.