Lesík života

Tvé činy vždy následují Tvá přesvědčení. (Vzepřít se obrům)

Kalendář

Příběh dvou jmen

6. kapitola

Cestuji na Košíty (promiňte nejsem si jistá, jestli to mám správně) autobusem číslo 2. Lidé vystupují.  A svět se mění. To, co platilo před chvílí už teď neplatí, i ta dopravní značka u cesty. Ještě před chvílí byla před námi, teď se už ztrácí za mými zády kdesi v dálce. Vnímám čas.

Je po maturitách.

Setře mé mámy nesu vlnu, kterou tak sháněla. Otevře mi malý chlapec a hodí se mi kolem nohou.

            „Mami, Ladko plisel.“

Vejdu dovnitř a zvážím se, jako vždy, na váze u dveří.

            „To jsem tolik přibral? Proboha!“
            „Víš co? Jestli ti můžu poradit, odlož si nejdřív ty tašky, co držíš v ruce někam bokem. S úsměvem se na mě dívá z kuchyňských dveří mámina sestra. Zasměji se sám sobě.

            „Vidíš včera jsem odmaturoval a jsem ještě hloupější než jsem byl, když měl deset.“

            „To se stává. Ty poslouchej, nejsi náhodou zamilovaný?“

            „No samozřejmě. Chtěl bych teda vidět tu, která by si mě dobrovolně pověsila na krk.“

            „Sedni si. Co si dáš? Karpatské červené, anebo Bakus?“

            „Díky, nic nevytahuj, tady jsem ti donesl tu vlnu na ten svetr. No potřebuji ostříhat. Máš chvíli čas?“

            „Víš co? Do žehlím a potom.“

            „Fajn, dej, pomůžu ti s tím, a co je nového na vašem oddělení?“

            „Ani se neptej. Už celý týden taháme dvanáctky, skoro nevidím ani děti. Včera k nám dovezli jednoho kluka, hodně se na tebe podobá. Stejné vlasy, ofina, oči, tvář, skoro stejný jako ty.“

            „A co mu je?“

            „Dnes jsem mu dělala rozbor krvi, má rakovinu.“

Zpozorněl jsem.
            „Cože? Je to vážné?“

„Měl ji v kolenu, ale dnes už je pozdě, metastázy mu už pronikly do plic. Ještě před rokem by měl šanci, ale teď už je skutečně pozdě.“

            „Ví o tom?“

            „Ne. Neví. Dokonce ani jeho rodiče. Primář řekl, že má ještě tři měsíc života a… dost. Potom…“
Otřásl jsem se. Kluk jako já, takový mladý a…

Celou noc jsem na něj myslel, nemohl jsem spát. Jsem blázen, jsou dvě hodiny ráno a já odcházím z domu ven.

Nemůžu spát, možná ani on nemůže.

Žádné komentáře
 
Když připustíš porážku, pak ji dostaneš.