Lesík života

Tvé činy vždy následují Tvá přesvědčení. (Vzepřít se obrům)

Kalendář

:)

Přizpůsobování

Dívám se na americký Xfactor a právě je tam jeden kluk. Holky jsou z něj unešené, ale osobně si myslím, že nezpívá tak dobře. Je zvláštní, že v pěvecké soutěži si lidi víc váží vzhledu, než skutečný zpěv.

            Když v jedné chvíli byl pohled do publika. Všechny holky tam mávaly rukama a mezi nimi byla jedna asi 14tiletá holka, která sice taky mávala rukama, ale v jejím obličeji byl takový ten výraz: „Bože, co to je?"

            A tak mě napadla jedna věc. Je zajímavé, jak lidé jdou s davem. Na té dívce bylo jednoznačně vidět, že se jí to nelíbí, ale přesto tam stála a mávala rukama. Ale proč? Protože kolem ní stály ostatní holky a nechtěla si připadat blbě? Dobře, možná to je důvod. Ale je to správné?

            Nemyslím si.

            Ale někdy je to to jediné, co můžeme dělat. Splývat… Nevyčnívat… Někdy si přeji, aby lidé měli sílu říct například: „Hele, možná, že ty tu písničku máš rád, ale já ne." A nebát se to říct. Stát si za tím.

            Nejsem z těch, co jdou s davem. Ale zároveň nejsem z těch, co vyčnívají. Neberu a ne vždy se přidávám k názorům ostatních. Mám vlastní, ale nedělím se o něj s ostatními. Možná to není správné, ale nejsem z těch, co si myslí, že by ostatní mohl zajímat můj názor a tak si ho nechávám pro sebe.

            Ale stoprocentně si nemyslím, že je správné předstírat, že máte rádi něco, co ve skutečnosti nemáte rádi jen proto, že ostatní to zbožňují. A naopak. Nemít rád něco, čím zároveň ostatní opovrhují jen kvůli nim.

           

"Don't feel stupid if you don't like what everyone else pretends to love" (Emma Watson)

Žádné komentáře
 
Když připustíš porážku, pak ji dostaneš.